Proč mám většinou rozdělaných víc věcí najednou?
Protože si ráda hraju - právě hraní totiž probouzí kreativitu. Známé věty Johna Cleese o kreativitě přesně vystihují jak to mám a jak to cítím - řekněme že to skoro přesně moje motto.
„Pokud chceš být kreativní, musíš být v hravém režimu. A nemůžeš si hrát, když jsi opatrný.
Pokud se snažíš nedělat chyby, kreativitu tím úplně zničíš.
Když tě napadne něco nového, nemůžeš hned říct, že je to chyba, dokud to neprozkoumáš.“
U mnoha věcí začnu a vyhodnotím, že k uspokojivému celku nějaká barva není ideální - klidně párám nebo odložím, něco čeká i pár týdnů, měsíců či let. Někdy materiál rovnou poskládám a vytvořím šperk - to je ale málokdy, jsem perfekcionista a tím pádem je to tvoření hned na "první dobrou" spíš náhoda... Často si naskládám na stůl hodně potenciálně použitelného materiálu a během procesu šití vyberu to, co se nejlépe hodí jak práce postupně přibývá a šperk se mění. Dost často to ale končí úplně jinak, než jsem měla v plánu na začátku - pokud tam nějaký plán vůbec byl, protože častěji opravdu nechávám fantazii plout a šperk mluvit - sám mi "říká", jaký chce být. Hledám jejich příběhy, můžete je hledat se mnou...
U pomněnkové sady třeba zatím chybí malé závěsné kousky od kahanu na náušnice,
ty musím dodělat. Jo a zbytek kabošonů na fotce byl ve výběru, ale neprošel, byl jen v užším výběru, vybrán byl ten velký a kuličky na náušnice :) - ostatní čekají na svou příležitost).
Nebyla jsem právě u kahanu, pak jsem zjistila, že došel plyn, tak jsem se vrhla na růžovofialovou kombinací (viz video) - k té mi teď chybí větší kvítek od kahanu. Poté přišla lososově růžová s limetkově zelenou, tam už skleněný kvítek je, ale zas chybí závěsná komponenta v příslušných barvách (také na videu).
Tak to u mně prostě je - těší mně tvořit a klidně toho rozdělám více a pak najednou u kahanu vysmahnu chybějící kousky (protože nejsem u kahanu stále a také proto, že i kdybych byla, zapínat jej kvůli jednomu se nevyplatí). Někdy tvořím z nápadu barevné kombinace, jindy začínám z barev či tvaru skleněné komponenty, pak třeba dlouze sháním kabošon, rokajl či mačkané korálky, protože k sobě nesedí ty, co u sebe právě mám a vím, že to musí lépe "sednout". Někdy začnu s tím, že jdu dělat velký přívěsek nebo brož a najednou koukám a šiju mini náušnice, protože ten nápad, co šel kolem, je prostě potřeba zachytit…
No uznejte, nemůžu tam dát přeci dát tuto větvičku - barva poupátek sedí skvěle, ale barva zeleně na skleněném komponentu se ke zbytku vůbec nehodí - počká si na tu správnou.
Stále častěji chodí dotazy k prodeji šperků a sklěněných kousků, takže něco chystám - konec konců, začla jsem už před delší dobou. Pamatujete na šperky s příběhem? Původně to spustily pár let zpátky náušnice Sylvain, od které jsem vytvořila varianty - pvní byly muchomůrky, pak borůvky, levandule. Minulé léto jsem pak začla cíleně dělat komponenty u kahanu a vznikli Kaštánci, Něžný vánek z vřesovišť, Jeden šípek podzim nedělá…
Hraju si ráda - s korálky i se sklem i u kahanu - a stále musím objevovat, zkoušet něco, co tu ještě nebylo, co by třeba teoreticky ani nemělo fungovat, ale nakonec najdu cestu, jak to jde.
Toto mně baví, tak mám zas na severu ideální podmínky pokračovat :)
Odkaz na přednášku Johna Cleese o kreativitě e TADY - je z roku 1991, na aktuálnosti to ale nic nemění, spíš to rezonuje víc v dnešním uspěchaném světě, kde spousta lidí netvoří, nebo "tvoří" s pomocí AI.
Zvukový záznam (nalezený na instagramu) je součástí mého příspěvku na instagramu a facebooku.
