Včera jsem si střihla Jizerskou padesátku :)

Že letos nebyla? Ale byla… koukejte!

Možná o tom nevíte, ale v době, kdy se koná Jizerská 50, se obvykle konají 

i kulturní akce a akce pro děti (třeba pro ty, kdo neběží :)  

 

V Jablonci Nad Nisou to bylo letos pro mně přímo nabité zajímavostmi. Zajímá mně ruční zpracování skla nad kahanem a sama se pokouším se to naučit (konkrétně skleněné kytičky a figurky). A tak když je možnost, podnikám “jízdy od kahanu ke kahanu” :) 

 

    Vydávám se na cesty za tvůrci, kteří se práci se sklem u kahanu věnují - prostě když to čas dovolí, jezdím tam, kde je možné vidět, jak tyto řemeslné kousky vznikají. Často se dozvím něco z tajů výroby, dívám se, vyzvídám, ptám se, někdy i točím jak figurka vzniká (pro mně je to něco jako pracovní postupy - pokud to ovšem řemeslníci dovolí). Těch kdo řemeslo předvádějí veřejnosti tak moc není, dají se potkat na sklářských akcích - a pokud mi dovolí proces natáčet na další učení, je to skvělé. Samozřejmě si figurky, kterých tvoření u kahanu sleduji a natočím, také v naprosté většině případů koupím - kupuji si totiž víc, než obyčejný kousek skla. Řemeslníci mi dávají také velký kus svých řemeslných zkušeností a vědomostí, ke kterým se jako hobby zájemce mimo obor snadno nedostanu. Bez absolvování příslušných škol totiž tolik šancí, jak se něco z oboru naučit a zdokonalit se, moc nemáte. Občas tu je možnost nějakého kurzu, ale jinak vám zbývá jěždění, vyptávání a pokus-omyl. To co se jiní naučí v několika letech sklářského oboru, se vy snažíte dohnat v pár hodinách kurzů nebo ukázek.

 

    O kurzy na vinutky není taková nouze, ale o figurkářské ano - a pokud jsou, je to vždy jen malinká část, kterou můžete obsáhnout. Toto tradiční řemeslo se ale nedá snadno naučit na kurzu, musíte si to vše u kahanu odsedět. Zkoušet, tavit, táhnout, desítky a stovky více či méně povedených kousků echat v šuplíku či vyhodit. Když máte radost, že v tom konečně je poznat ptáčka a není to padesátý vorvaň, druhý den se mu upadne křídlo nebo nožka, nebo se vám rozpadne celý.

    Sklo je úžasný materiál - přímo fascinující, miluji když se roztaví a teče jako med, ale když teče, utíká :) - neposlouchá - to vy se musíte naučit, jak se s ním skamarádit.  Musíte přesně poznat správnou teplotu a “konzistenci”, kdy to s ním jde…  Pokud vydržíte sedět u kahanu pár let, možná jde mluvit o tom, že si sklo zkrotíte - mně se to ale zatím nepovedlo :) 

 

Vyděšený lyžař paní Marie Hořčičkové - Sklářský ateliér skleněnné figurky, 

která předváděla o víkendu figurky u kahanu v Křišťálovém ráji. 

 

Tady musím zajásat a moc pochválit - paní Marii znám už déle a z počátku jsem ji pouze "pronásledovala" na akcích a koukala, pak jsem se začla ptát a bylo to moc dobře. Kurzy bohužel nedělá, nestíhá to, ale velmi ochotně na vše odpoví, ukáže a dovolí mi točit některé postupy - zeptám se, natočím a pak si to vysedním - opakuji, učím se.

Lyžníci paní Kamily Parsi - https://www.parsi-glass.com/

která v sobotu předváděla figurky u kahanu v GB Beads v rámci akce Buď kreativní.

Paní Kamilu neznám tak dlouho, ale také ochotně odpovídá na všechny mé otázky a dovolila mi proces výroby natočit. teď jen moc lituji, že nemůžu ke kahanu. Jak já bych táhla a vinula...

Pro srovnání velikostí jsem vyfotila figurky lyžařů od obou autorek v ruce. 

To byl včera závod, to mi věřte :) 

 

Aby byla sbírka lyžarů a lyžníků kompletní (alespoň fotograficky), 

vypůjčila jsem si ještě fotky dalších lyžařú od paní Marie. 

(předpokládám, že jde o fotky z Křišťálového ráje). Viděla jsem je na místě a vybírala jsem, kterého, ale byla jsem jako v rauši a nenapadlo mně si je vyfotit :(

 

A teď z jiného soudka - ale taky z figurkářského 

 

    Ve čtvrtek 15.2.2024 se koná v Železném Brodu akce (beseda) k ohroženým sklářským řemeslům. Protože stále vyzvídám a jezdím od kahanu ke kahanu jako amatér a mnozí už mou sveřepost a neodbytnost znají, byla jsem požádána říct něco k tomu, jak se jeví řemeslo a jak a zda vůbec je možné dostat se k němu, pokud nemáte sklářskou školu. Bránila jsem se, protože nejsem sklář, nic neumím… Jsem břídil, co jede svou čtvrtou (nebo pátou?) bombu a teď jsem neseděla u kahanu asi tři měsíce (je na chalupě a tam je šílená kosa). Ale vracím se k němu vždy když to jde, nevzdávám to a čím víc jsem v tom namočená, tím víc mně to baví, ale také mi dochází - že řemeslníků z tohoto oboru ubývá. 

 

    Minulý rok byla ruční výroba skla zapsaná na seznam nehmotného dědictví UNESCO - spousta lidí zajásala a pod příspěvky jsem četla komentáře typu - no konečně, aspoň to nevyhyne… To jako fakt? Zápisem do UNESCO to nevyhyne? Jistě, někam třeba kápne malá dotace, ale je to pouze kapka v moři - pořád je to o lidech, ne o penězích - když nebude mít kdo učit, až to těch pár statečných zabalí, bude pozdě.

    Přemýšlela jsem, zda mám vystoupit, opravdu se mi do toho nechce. Ale kdo, když ne my… Kdy, když ne teď… Pojedu, třeba se ztrapním a nebude k ničemu, ale třeba to k něčemu bude. A tak si tady uklepávám myšlenky a přemýšlím, co tam řeknu…

• Že možnosti tu jistě jsou, přestože to vůbec není snadné
• Že jsou tu lidi, od kterých se můžete učit
• Že musíte pochopit, že není kahan jako kahan a není sklo jako sklo - a to se jinak než ve škole špatně dozvíte, literatury moc nenajdete. Je libo vzduchový nebo kyslíkový? To je otázka - že je každý dobrý na něco jiného si musíte osahat - ale kde? Že by třeba stálo za to mít možnost před koupí kahanu vědět, jaké jsou rozdíly a někde si to moct zkusit nebo mít možnost zjistit, jaké jsou rozdíly.
• Že nastavit kahan není vůbec sranda a můžete se to učit bez pomoci jiných třeba rok :) 
• Že sklářská cihla není cihla a ke kyslíkovému kahanu je vám na ***

A třeba mně něco do čtvrtka ještě osvítí…